Většina květin miluje slunné stanoviště. Na naší zahradě však máme i místa, která jsou zastíněná například domem nebo vysokými stromy a pokud je chceme osadit, musíme zvolit takové druhy rostlin, které budou v daných podmínkách prosperovat. V zahradnických obchodech bývají u rostlin symboly, které vám napoví, co daná rostlinka pro zdravý vývoj potřebuje.
Některé rostliny se nárokům na světlo umí přizpůsobit, většinou ale nedosahují své běžné výšky a mnohem méně kvetou. Rostliny milující polostín přežijí i na slunci, za předpokladu, že mají pořád dostatek vláhy. Rostliny vhodné pro stín na slunci chřadnou, mají vybledlé listy plné skvrn a moc parády nám na záhonu neudělají.
Každá rostlina potřebuje kolem sebe svůj prostor. Pokud ho nemá, trpí nedostatkem světla a má omezenou možnost fotosyntézy. Bude tedy i přes naši péči vždy slabší, rostlinné pletivo bude tenčí, listy budou polehávat a budou více náchylné k chorobám a k napadení škůdci.
Příliš slunné dny v zimě mohou poškodit stálezelené rostliny, které jsou jinak velice odolné a nevadí jim ani mráz. Ze zmrzlé půdy si rostlina nedokáže vzít vláhu a načerpat ji zpět na místo té, která se vlivem tepla odpaří. Pokud stav trvá déle, můžeme o kytku přijít.
Květiny pocházející z teplých krajů se mrazu neubrání, proto je na venkovní záhony vysazujeme až v druhé polovině května, a ještě pečlivě hlídáme předpověď počasí a v případě nočního ochlazení záhon přikryjeme bílou netkanou textilií, listím nebo větvičkami z jehličnanů. Pokud by měly některé druhy cibulovin a hlíznatých rostlin v zimě zmrznout, musíme je na podzim ze země vyjmout a uskladnit ve tmě, chráněné před hlodavci, vlhkem a mrazem. Trvalky citlivé na mráz musíme na záhonech na zimu chránit přikrytím vrstvou listí nebo slámy. Odolné druhy se nepřikrývají, protože by mohly při občasných teplejších zimních dnech začít vyhnívat. Výjimku uděláme pouze v případě, kdy udeří opravdu tuhé mrazy a v přírodě není sníh (holomrazy).