Již na konci 70. let minulého století upozorňovali odborníci v oboru botaniky, že v důsledku zemědělské velkovýroby dochází k postupnému úbytku přirozených travnatých luk, a že klesá i počet hmyzu žijícího ve volné přírodě. Možná si v této souvislosti vybavíte nadšení a elán padesátých let, doby budovatelské, kdy po skončení vál lidé měli v úmyslu poručit větru, dešti. V bývalém Československu byly rozorávány meze, drobná políčka proměněna na velkoplošné lány, kde se pěstovaly základní zemědělské plodiny pro obří hektarové výnosy. Cílem bylo zvýšit objem sklizně a zásobovat potravinami celý stát a zároveň dodávat plodiny na export.
Záměr se zdařil, republika byla skutečně soběstačná, ale dopad na ekologii to mělo značný. Narušil se tím přirozený koloběh opylování rostlin a ochrany před škůdci a místo, aby se uvedly věci do původního stavu, přišly na řadu pesticidy. Tento dluh z minulosti však bohužel přetrvává a co víc, velkovýroba pokračuje, tentokrát na úkor pěstování řepky, přičemž se obiloviny, kukuřice, cukrovka a další plodiny k nám dováží za drahé peníze.
Jak si vytvořit biotop na vlastní zahradě
Květnatých luk je prozatím dostatek ve vyšších horských polohách, lidé však mohou pro hmyz vytvořit přirozené podmínky i na vlastní zahradě. Přitom by stačilo, kdyby každý majitel zahradní parcely na svém pozemku vyhradil čtyři metry čtvereční travnaté plochy, která se nebude sekat travní sekačkou. Výsadba semen by měla být ve složení květnatých horských luk s pestrým zastoupením rostlin pro více hmyzích druhů, a kde si potravu obstarají drobní brouci, mušky, motýli, včely a čmeláci.
Tito malí, nenápadní tvorové totiž vykonávají pro člověka důležitou práci, kterou nedokážou nahradit žádné strojní mechanismy. Bez drobných opylovačů se zkrátka neobejdeme a záleží tedy na každém z nás, zda k tomu zaujme pozitivní postoj, anebo se to bude řešit v budoucnu, na úkor mladé generace, složitou a ekonomicky náročnou legislativní cestou.