Se slanou vodou se často můžete setkat na koupalištích a ve veřejných bazénech. S tímto výstřelkem nejprve přišli ve státech jižní Evropy, kdy chtěli místní hoteliéři ušetřit za sladkovodní vodu. Začali proto do bazénů s původní sladkovodní vodou napouštět mořskou vodu, které měli neomezené množství, a hlavně byla zdarma.
Voda s přítomností chloru
Ve veřejných bazénech je u nás přítomnost chlóru ve vodě povinná. A to je nesporná výhoda právě pro sůl, ta se totiž rozkládá elektrolýzou na chlor a vytváří tak účinnou desinfekci. Výsledek je ovšem podobný, jako při dávkování chlorovaného přípravku. Vzniklý chlor reaguje s nečistotami a vzniká chlor vázaný. Ovšem ani zde se nevyhnete zarudlým očím nebo nepříjemně podrážděné pokožce.
Chcete se cítit jako v moři?
Voda v bazéně je daleko méně slaná než v moři. Zapomeňte tak na to, že byste se cítili jako v moři. Jelikož nyní srovnáváme nesrovnatelné. Vztlak je zde minimální, takže voda vás nadnášet nebude.
Je provoz levnější než u klasického bazénu?
V přímořských letoviskách se začala slaná voda používat právě z ekonomického hlediska, kdy bylo nesrovnatelně levnější bazén vypustit a znovu napustit slanou vodou. Pokud tedy měli provozovatelé přístup k mořské vodě.
Technologie pro úpravu slané vody se používá pro menší bazény u rodinných domů nebo v menších rekreačních zařízeních. Pro větší bazény je tato technologie ještě stále málo spolehlivá a nákladná. Většina bazénu tak stále ještě vsází na jistotu a upravuje sladkou vodu.
Nezapomeňte na kontrolu vodu
Technologie na úpravu sladké vody jsou léty prověřené, proto se s nimi také lépe pracuje a a snadněji se měří. Každý provozovatel veřejného bazénu se řídí jasnými pravidly, které mu určují, jak má voda v bazénu vypadat. Stačí, aby jen jedna část protokolu nevyhovovala a voda v bazénu už není pro koupání vhodná.
