V současné době je zákonem povoleno domácí vzdělávání. Je to alternativa k běžnému školství. Domácí vzdělání preferují lidé, kteří mají určitý životní styl, jejichž hodnoty si chrání. Ale nezřídka se za tím skrývá jiný důvod a totiž, že dítě trpí hyperaktivitou a to vše v kombinaci se specifickými poruchami učení a chování. Individuální přístup je pak žádoucí a nutný. Samozřejmě, i když rodiče (obvykle matka) učí své děti doma, dítě je zapsáno do klíčové školy a pravidelně chodí na přezkoušení a dostává vysvědčení. Domácí učitelé respektují rámcový program školy a sami se jim řídí. Něco jiného je pak unschooling, kdy si dítě samo určuje co, kdy a jak se naučí. Tento systém u nás respektovaný není.
Skvělou alternativou mohou být komunitní školy
Mnozí lidé argumentují, že domácí vzdělávání není dobré, protože dítě se vzdělává nejen samotným získáváním a osvojováním dovedností, ale také tím, že dochází do kolektivu. Propagátoři domácího školství argumentují tím, že to dětem kompenzují volnočasovými aktivitami. Ale ono se nejedná o to setkávat se s jinými dětmi. Jde o velmi náročný socializační proces, který dítě pro svůj život prostě potřebuje. Není to jen setkávání, jsou to i konflikty s vrstevníky i učiteli, které nás uschopňují k životu, je to i respekt k obdivovaným učitelům, který nás učí mít úctu k autoritám. Zastánci domácí školy pak mohou argumentovat tím, že dítě má větší prostor pro vlastní rozvoj.
Určitou variantou, která splňuje výhody domácího školství, i socializační aspekty klasické školy pak představují komunitní školy, kdy se například domluví skupina podobně smýšlejících rodičů a založí si svou vlastní komunitní školu. Samozřejmě není nijak překvapivé, že tento způsob zatím není v České republice příliš rozšířený, ale určitě lze očekávat, že v tomto ohledu dojde ke změně a tento model se bude stále častěji uplatňovat.